BLOG
Obojí je totiž Bohemia. A o obojí tak nějak jde na Novej rok – někdo čeká na půlnoc až si cinkne skleničkama, někdo žhaví internetové připojení, aby se letos konečně dostal na startovku a svoje rozhodnutí „jet se projet na kole“ tak zpečetil přihláškou …a pak se o devět měsíců později ocitl na náměstí ve Vyšším Brodě a došlo mu, k čemu se to tehdy upsal.
Jo. Mám. Šicí stroj je totiž tvor s vlastní duší a není radno si s ním zahrávat!
Kdo jezdí pomalu, stihne toho zažít opravdu hodně!
O ultracyklomaratonu rychlostí jednoho šneka v hodině.
Ono to začalo vlastně dost nenápadně a celkem pozvolna… ostatně jako všechny velký věci 😉
Jelikož ty všechny výtvory testuju venku sama na sobě (a občas k tomuto účelu zneužívám svý kámoše), tak tu čas od času napíšu i nějaký ten cestopis. Protože život se začne dít na plný pecky až když člověk vyleze ven a není nad to se pořádně zasmát od srdce. A nejlépe na cizí účet.
V minulém díle jste viděli – teda četli – jak jsem nehorázně dlouho koumala co s tím, aby to splňovalo aspoň trochu té udržitelnosti a hledala jsem cestu, jak to provést, protože mi tyhle věci jedno nejsou.
Už asi tušíte nějakou kulišárnu a možná přijde i zklamání, protože… není Eva jako EVA!
To je tak. Když vyplodíte něco, co se vám zdá naprosto úžasný a až pak zjišťujete, k čemu byste to vlastně mohli použít. Každopádně vždycky je tu možnost. Umění jde totiž udělat snad úplně ze všeho. Stačí to o svém výplodu jenom hrdě prohlásit. A co potom bude následovat…
…sice netuším, jestli byla první slepice nebo vejce, ale vím, že na počátku nebylo slovo, ale nějaká speciální přednáška o materiálech (což je vlastně trochu víc slov). Na tu jsem ale s kámoškama nemohla jít, neboť nás čekalo v ateliéru prezentování rozpracovaného zadání a nehodlala jsem si to hned z kraje semestru zavařit jako povidla.