Jednou takhle při pečení vánočních perníčků v roce 2019 se s kámošem bavíme o cestování a on pak povídá: „já bych chtěl jít tam, jak se chodí pěšky, ale teď si nemůžu vzpomenout na název toho místa“. Můj mozek si to okamžitě spojil a bylo mi jasný, že máme na mysli stejnou záležitost: „Jo!!! Tam chci jít taky, ale taky si teď nemůžu vybavit, jak se to jmenuje!“ Pak se vzpamatoval (můj mozek) a vylovil ze sebe Santiago de Compostela. Ze snu a nápadu se postupně začaly stávat plány, ale v roce 2020 místo dalekých končin zbylo obcházet vlastní zemi. A postupně Stezku Českem.

S každým dalším úsekem Stezky jsem tunila a odlehčovala obsah batůžku. Pláštěnko-plachtu Jurek, o které jsem -naštěstí až po výletě- zjistila, že ji jako přístřešek ani neumím postavit a hlavně že mi je v ležící poloze krátká, jsem se rozhodla nechat odpočívat doma ve skříni. Šetřit gramy tím, že si člověk pořídí menší velikost, není vždycky ten nejinteligentnější nápad. Občas dost stupidlight.

Každopádně bylo potřeba tohle nějak vyřešit, ne vždycky je po cestě přístřešek. Začala jsem pokukovat po jednom tarpu. Ultralight. A než jsem se definitivně rozhodla si tímhle kouskem odlehčit nejen batůžek, ale i peněženku, načetla jsem si na tuhle cestovní nemovitost spoustu recenzí.

-tady už to začíná být pomalu k věci-

Na stránkách jistého eshopu přímo odkazovali na recenzi, kterou napsali kluci z bikepacking.cz. Klikám. Čtu. Pak si teda jdu udělat o tom bikepackingu obrázek a můj mozek se do toho zase vkládá: „…hmmm, bikepacking. To bys taky mohla vyzkoušet… nabalit to místo do batůžku na kolo…“

Klikám další články. A vykouknul na mě nadpis „Opět Okolo“. Psala ho Liby Rodová. Koukám na ty slova v nadpise a můj mozek, který se nachází v opojení cest okolo hranic naší země po Stezce Českem, zase začíná něco žvanit: „…neznamená to náhodou, že oni jezději okolo toho Česka na kole?“

Rozklikávám a čtu. No jasně, co jinýho by to taky mohlo znamenat, že jo. Přesouvám se přímo na stránky okolorepubliky.cz. Tam s úžasem, překvapením i zděšením zároveň zjišťuju, že někteří jedinci jsou schopní v pohodě ujet 300 km v jednom dni… a radši zavírám všechny záložky v prohlížeči.

Ale aspoň jsem si k tomu tarpu pořídila stanovou tyčku. On se sice normálně staví na turistickou hůlku, ale ty já nerada, no a když tedy hodlám přesedlat i na bikepacking, tak představa, že vozím na kole turistickou hůl by bylo trochu moc divný i na mě 😀

Minulé roky (2022, 2023) to tedy byla Stezka Českem stále nožmo, letos v červenci (2024) už zkušebně kolmo. I když občas dost šikmo a rychlostí jednoho šneka v hodině.

Ta SČ vede tak z 80 % po stejné trase, kudy se jezdí Míle. A je vždycky více než milé potkat mílaře. V místech, kudy normální lidi na kole rozhodně nejezdí (a v počasí, ve kterém ven nikdo nechodí). Taková setkání vždycky zvednou náladu. A nejvíc to, že i mílaři občas choděj s kolem do kopce pěšky. Tím pádem mi je jasný, že i já můžu jet cokoliv.

Takže zpátky do přítomnosti a pěkně od začátku. Jakože já to Okolo skutečně jedu!

Žacléř. Tak tedy tady. Jsem tu, na kole i s Vedoucím výpravy Panem Prasetem, kterej se vozí nasosnutej od tlamy po pozadí na jednom z těch šlahounů, co trčej z řídítek. Z Trutnova jsem si to od vlaku vyšlápla nahoru lesem kolem Bernartic, kudy jsem loni procházela kus Stezky. Kupodivu mi ten krpál z Lampertic nepřišel letos tak příšernej jako loni, když jsem se sem sápala pěšky. (A teď jsem ještě netušila, že jsem asi jedinej člověk, co nepřijel autem, ale fakt přímo na kole).

Prezence. V ubytování mám pro sebe celou jídelnu, což je super, protože když někdo v mojí blízkosti v noci chrápe, jsem fakt zpruzená! „Akorát nevím, jak se ti bude sedět u stolu“, povídá organizátor Aleš, otvírá dveře a v ten moment chápu 😀 oni jsou všude takový ty malý pidižidličky, no jo, jsme opravdu v mateřský školce!

Večer sprcha (když je ta možnost) a zalézt do spacáku. Na dobrou noc si čtu brožuru o Žacléři, co jsme všichni dostali ve startovním balíčku. Trochu přemýšlím, co s tím, ostatní to nejspíš neřeší, protože tu jsou inteligentně autem… bidon využiju a zbytek prostě vezmu s sebou a po cestě uvidím. Vracet se sem nejspíš nebudu, můj plán je dojet na jih (jestli vůbec). …ale proč je na tom bidonu nápis Žacléř a ne „ultracycling maraton Okolo republiky“ jako minulý ročníky? Bych s tím aspoň mohla po cestě machrovat 😀